Příčinou úniku moči u pacientů po úrazu míchy je přerušení tlumivých nervových drah vedoucích z mozku do centra pro močení, které je v sakrální míše. V důsledku toho je centrum odtlumeno a močový měchýř se svírá mnohem dříve a intenzivněji než za normálních okolností. Stejně tak mnohem intenzivněji reaguje na podráždění jakýmkoli jiným podnětem – infekcí, prochlazením,
mechanickým podrážděním při zavedení katétru apod. „Hyperaktivní“ močový měchýř je naopak daleko více náchylný na vznik a udržování infekce. Zvýšený tlak totiž „zatlačuje“ infekční moč jak mezi buňky krytu močového měchýře tak do žlázek prostaty či močové trubice, případně ji vrací do močovodů. Míru hyperaktivity močového měchýře zjišťujeme měřením tlaku v močovém měchýři tzv. Urodynamickým vyšetřením. Za kritický se považuje tlak nad 40 cm H20. Pokud není dosaženo tohoto tlaku a nejsou nechtěné uniky, není třeba činit žádných opatření. Pokud ano, tak jako první opatření je nutno změnit derivaci moči na intermitentní katetrizaci nejlépe sterilní (SIK) viz odpověď z 31.5.2007, tím se při močení sníží výtokový odpor, močový měchýř nemusí pracovat zvýšeným tlakem a časem to samo může vést k „uklidnění“ močového měchýře bez potřeby dalších opatření. U většiny pacientů to však nestačí a je třeba přidat další léčbu. Nejméně zatěžující je přidání močových spasmolytik – léků, které působí převážně v močovém měchýři a způsobují uvolnění svalstva močového měchýře a tím pokles tlaku v něm a s tím související vymizení či podstatné omezení úniku moči a současně snížení rizika poškození ledvin. Užívání spasmolytik musí být trvalé a málo kdy se stane, že můžeme přistoupit k jejich vysazení. Naopak dávky u pacientů s poškozením míchy musí být spíše na horních hranicích povolených dávek. Léky mohou při dlouhodobém používání působit špatně na játra, u mnohých pacientů vyvolávají nepříjemné vedlejší účinky jako je zácpa, sucho v ústech, polykací těžkosti, poruchy zaostřování zraku, ale i jiné. Snášenlivost léků je individuální, často musíme preparáty měnit, než nalezneme ten, který pacient nejlépe snáší, případně je kombinovat tak, aby bylo dosaženo dobrého účinku na močový měchýř s minimálními vedlejšími účinky. Terapie Ditropanem 2x1 tbl byla pro váš močový měchýř zřejmě nedostatečná, obvyklá dávka je 3x1 tbl. Velké vedlejší účinky, které udáváte, však patrně neumožní podávání této dávky. Každé přerušení terapie je třeba ihned konzultovat s lékařem, který terapii nasadil. S největší pravděpodobností by vám nasadil lék jiný tak, aby léčba mohla pokračovat. Rozvoj účinku terapie trvá vždy několik týdnů, stejně tak v této době se snižuje i intenzita vedlejších příznaků – je proto vhodné vytrvat. Po 3 týdnech až měsících je vhodné ověřit účinnost terapie kontrolním urodynamickým vyšetřením. Ne vždy je totiž vymizení úniků (klinický efekt) současně provázeno dostatečným tlakovým poklesem. Největší problém tj. zvýšení tlaku v močovém měchýři nad 40 cm H20 tak může skrytě dále ohrožovat ledviny pacienta. Opakovaná urodynamická vyšetření a dle nich úprava terapie až do normalizace tlakových hodnot jsou tedy na místě stejně, jako pravidelné nepřerušované užívání léků. I po stabilizaci stavu je nutné pravidelné sledování – dispenzarizace - tak jak jsem o tom hovořil v odpovědi na jeden z posledních dotazů.
Nejmodernější (ale také nejdražší) léky jsou dnes uzpůsobeny k užívání pouze jednou za den a mají podstatně omezené vedlejší účinky. K dispozici jsou Oxybutinin hydrochlorid (Ditropan,Uroxal,Cystrin), Trospii chlorid (Spasmourgenin, Spasmed, Uraplex), Propiverini hydrochlorid (Mictonorm, Mictoneten), Tolterodin (Detrusitol, Urodyn), Solifenacin (Vesicaere), Fesoterodin (Tovias).
Přihlaste se k pravidelnému sledování v některém z neurourologických center, tak jak jsem o tom mluvil v odpovědi na minulé dotazy, trpělivě užívejte navrženou medikaci a případné přerušení vždy konsultujte s ošetřujícím lékařem. Pokud terapie močovými spasmolytiky v kombinaci s cévkováním nepovede k úpravě, je nutno včas zvážit užití operačních metod.