Milý Josefe,
Především bych Vás důrazně poprosil, abyste tak, jak o to žádám v titulku mé poradny, prostudoval všechny odpovědi, které dosud byly uveřejněny, protože jen tak lépe porozumíte všemu, co se Vám budu snažit vysvětlit, a i všemu, co Vás v budoucnu čeká.
V prvním měsíci po úrazu močový měchýř nefunguje vůbec, proto nedochází zpravidla ani k uniku moči. V následujících asi 1-2 letech dochází k postupnému probouzení všech nervových drah, které zůstaly nepřerušeny a které mohou být obnoveny prorůstáním nervů, které je stimulováno správným cvičením. Dochází tak alespoň k částečnému návratu hybnosti končetin, začíná fungovat močový měchýř. Bohužel, v převážné většině případů se jedná o funkci močového měchýře, která není koordinována se svěrači, protože chybí impulzy z mozku, který činnost močení koordinuje se svěrači a hlavně tlumí činnost močového měchýře. Dochází k tomu, že močový měchýř se svírá častěji než obvykle a vytváří větší tlak než obvykle. Přitom zevní močový svěrač zůstává uzavřen a tak močový měchýř musí překonávat jeho odpor, aby moč vytlačil. Navíc se mu to ve většině případů daří pouze nedokonale a tak část moči vždy zůstává v močovém měchýři jako tzv. reziduum nebo reziduální moč. Opakované snažení močového měchýře o překonání svěrače má stejný efekt, jako když budeme opakovaně zvedat činku, tj. svalstvo močového měchýře časem zesílí až je schopno vyvíjet čím dál větší tlak, který nakonec překoná přirozený mechanizmus, který brání v toku moči směrem do ledvin a tlak se přednese na ledviny, které pod jeho vlivem velmi rychle a nevratně přestanou pracovat.
Prvním úkolem ve cvičení močových cest tak není snaha o obnovení přirozeného močení, ale snaha o to, aby moč byla vyprazdňována v pravidelných intervalech tak, aby nedocházelo ke vzniku vysokého tlaku v močovém měchýři a současně, aby při močení tlak zbytečně nenarůstal. Toto splňuje režim ČIK, na který jste zaveden. Současně však ČIK obnovuje fysiologickou činnost močového měchýře tj. střídání náplně a úplného vyprázdnění - tato činnost podobně jako cvičení končetinami, které podstupujete, je základní stimulací – cvičením pro případné obnovení funkce močení. Cvičení zadržování moči pomocí zevního svěrače, pokud dojde k jeho oživení, je sice možné, avšak musí být koordinováno s nálezy tlaků v močovém měchýři a je tím posledním, na co se při rehabilitaci močení soustředíme, protože vůlí ovládaný zevní svěrač zadrží sám o sobě moč jen nakrátko a jeho funkce je spíše ke škodě. Úniky moči v tomto období totiž nejsou způsobeny nedostatečnou volní funkcí zevního svěrače, ale téměř výhradně hyperaktivitou močového měchýře a časným otevíráním svěrače vnitřního, na vůli nezávislého. Zevní svěrač je, tak jako ve Vašem případě v „křeči „ - pevně uzavřen a způsobuje Vám obtíže se zavedením cévky. Vytrénovat uvolnění či dokonce následné sevření svěrače ve správný čas se bohužel zatím nedaří.
Základním nácvikem pro případnou obnovu „normálního“ močení tak zůstává správně prováděná intermitentní katetrizace (ČIK nebo lépe SIK) a intenzivní rehabilitace skeletálního svalstva s cílem
potlačení spasticity a dosažení maximální pohyblivosti a soběstačnosti pacienta.
Je třeba podotknout, že močení bývá obvykle tím posledním, co se normalizuje. Od druhého roku po úrazu již není šance na spontánní zlepšení močení. Máme však možnost zlepšit močení pomocí nevratných operačních výkonů, o kterých jsme mluvili již v minulých poradnách a příště si je osvěžíme.