Po snídani jsme se nejprve jeli podívat na stélové pole, kde se nachází okolo 70 - ti obelisků. Většina z nich je nezdobená, ale tři největší jsou vytesány do podoby symbolických posmrtných příbytků s dveřmi dole a patrovými okny nad sebou. Vrcholky byly prý zdobeny zlatými deskami, ale ty se bohužel nedochovaly. Stély jsou označením hrobek aksumských králů a důležitých osobností říše. Pod některými jsou odkryté pohřební prostory, ale ostatní na archeologický výzkum ještě čekají. Zatím se zde dláždí cesty, ale dělají to docela pěkně, i trávu překopávají, asi to financuje UNESCO. Největší, 34 m vysoký a 520 tun vážící obelisk, leží rozlomen na zemi a je ze 3. století n. l. Další obelisk je ukotven lany, vrátili ho nedávno Italové, kteří ho původně rozřezali, aby ho mohli odvézt do Říma, kde stál na náměstí.

Naproti stélovému poli se nachází komplex budov Panny Marie ze Sionu, který tvoří novodobá katedrála, kostel Panny Marie ze 17. století a malá kaple s údajným originálem Archy úmluvy. K té se však nesmí. Je oplocená a tuto nejsvatější relikvii hlídá celoživotně jeden vybraný mnich.

Já jako žena nesmím ani ke kostelu Panny Marie, musela jsem čekat na kluky a dívat se na novodobou katedrálu, kterou jsme pak všichni navštívili. Viděli jsme zde starou malovanou bibli a taky český křišťálový lustr - dar anglické královny. Je zde i menší, ale velice zajímavé muzeum, ve kterém jsou královské koruny, zlaté monstrance, roucha i staré knihy a mnoho dalších krásných věcí.

 

Kousek za městem jsme se zastavili v malém kamenném domku, který chrání žulovou desku s nápisy v řečtině, sebejštině a v místním jazyce geez. Pochází ze 4. století a objevili ji místní lidé, když kopali základy domu. Tady asi je ještě množství neobjevených pokladů, různé části staveb jsou i viditelné po stranách úvozové cesty, která se nyní vylepšuje. Dojeli jsme po ní na místo, kde bylo další archeologické naleziště. Já si zde koupila krásnou mosaznou starou „řehtačku“, která se dodnes používá při mších ve zdejších kostelech. Mám z ní radost.

Dál jsme se jeli podívat na původní královské lomy, odkud byly obrovské žulové bloky přemísťovány na stavby obelisků i paláců. V lomu jsme si našli i krásné kamínky, měla jsem jich plnou čepici, jen nevím, které přivezu domů. Byl to docela pořádný výstup. Na konci náročné cesty byl obrovský blok žuly, na kterém byl krásný reliéf lva (symbol králů i celé Etiopie).