ČlánkyETIOPIE 2015
Pátek 10. 7. – oslava narozenin
Dnes mám narozeniny a tak jsme zvědavá, jaký to bude den.
Zastavili jsme se ještě na stélovém poli za jednou nenápadnou vesničkou. Jmenuje se Tyja a je to pohřebiště králů a jejich manželek a je chráněno UNESCEM. Předpokládá se (nevím podle čeho), že je tu ještě asi 300 povalených náhrobků, na další objevení se čeká. Teď se finišuje s otevřením muzea. Taky moc zajímavé, dokonce ani Bohouš o tom nevěděl. Zastavili jsme taky u domorodců, se kterými se Miki zná a mají opravdu hezký a čistý domeček. Je tradiční kulatý a mají tam u sebe i dobytek. Neuvěřitelné, že to tam nebylo cítit a to tam měli i býky, krávy a ostatní havěť a měli toho dost. Seběhla se samozřejmě celá vesnice a nebyl přehled, kdo k majiteli patří. Měl svých 7 dětí. No a já se samozřejmě zaměřila na matky s miminky. Jedna určitě patřila do rodiny, druhá možná a třetí určitě ne. Ale pózovaly, miminka ani nebrečela, když viděla bílou, což se občas stávalo, tedy dost často.
Krom zážitků z cesty, zajímavé krajiny i opět jiných typů lidí i jejich domovů, byl úžasný závěr dne. Dojeli jsme do Arba Minchu , kde jsem chtěla všechny pozvat na dobrou večeři, když mám ty narozeniny. Ale kdepak, vše vzal do rukou Miki a když jsme šli v 7 na večeři, čekala nás prostřená tabule s květinami a svíčkami. To nejlepší překvapení teprve přišlo, servírovala se pro každého úžasně upečená ryba (i s otevřenou hubičkou) v naprosto dokonalém stojánku, spousta zeleniny, rýže se zeleninou i hranolky. Takovou hostinu jsem opravdu nečekala. Ryba byla báječná a vše ostatní taky. Celá večeře se dokonale povedla, povídali jsme si zážitky ze života, potom ještě přišel Mikiho brácha, který zde pracuje pro kanadskou společnost a byl taky příjemný. Opravdu jsem měla krásné narozeniny a tak jsem zjistila, že ani číslo 68 nemusí být žádná katastrofa.
