Dnes má Dawson už jen asi 1 300 obyvatel, z nich ještě mnoho na zimu odjíždí. Tedy, nedá se tu nic moc dělat, pořád je tma. Musí to být hrozné a není se čemu divit, že saloony tak prosperovaly a někteří zlatokopové propili vše, co měli.V dobách největší slávy žilo ve městě i mnoho mimořádných lidí např. Jack London či náš rodák Jan Eskymo Welzel. Jako snad všichni Češi, kteří do Dawsonu zavítají, tak i my jsme se šli poklonit jeho památce na tamější hřbitov zlatokopů, kde je pohřben. Těm, kteří neví o koho jde, jeho osud ve stručnosti objasním.Narodil se v Zábřehu r. 1868 a v roce 1893 odjíždí do světa. Stal se námořníkem, cestovatelem, spisovatelem, dobrodruhem i vynálezcem, usadil se na Novosibiřských ostrovech, kde dělal pošťáka, lovil medvědy, obchodoval s kožešinami, stal se i náčelníkem Eskymáků, no prostě mimořádný člověk, o kterém by se u nás moc nevědělo, kdyby se v roce 1928 nevrátil na krátkou dobu domů a nevyprávěl své zážitky redaktorům Lidových novin, kteří jeho vyprávění uspořádali do knih. Celosvětově je známá hlavně jeho kniha „30 let na Zlatém severu“, ale i „Po stopách polárních pokladů“ či „Ledové povídky“ a další. Jeho láska k drsné severské přírodě jej táhla zpět na „Zlatý sever“a tak opět opouští vlast. Své putování ale nedokončil, skončil už v Dawsonu, na Novosibiřské ostrovy se již nikdy nedostal. Zde také dokončil svou knihu Cesta kolem světa, která popisuje cestu Sibiří. V Dawsonu žil velmi skromně a plně se věnoval vynálezům, hlavně perpetu mobile. Žil jen se svým psem, ale zájemcům o jeho vynález, ve který věřil, vždy rád poskytl „exkurzi“ a rád vyprávěl i své zážitky. V roce 1948 zemřel a byl zde taky pochován. Nezanechal po sobě žádný majetek, ale svým dobrodružným životem se zapsal mezi zdejší „elitu“ a jeho hrob je uveden mezi 28 významnými hroby všech místních hřbitovů, jejichž seznam, spolu s krátkými popisy o koho šlo, se nachází v místním muzeu. U J.E.Wenzla je napsáno: „Tento inteligentní excentrik byl průzkumníkem, vynálezcem a spisovatelem. Narodil se v Československu a žil dobrodružným životem na severu. Každým rokem přijíždí malé delegace jeho následovníků, aby vzdali čest jeho památce. Černý železný kříž a česká vlajka označují jeho hrob“. Hezké, že? Dnešní hrob Jana Welzla je jedním z nejupravenějších na celém rozsáhlém hřbitově a má jednu zvláštnost. Na hrobě (v umělohmotné krabici) leží sešit, který je jakousi návštěvní knihou a cestovatelé z celého světa (ale hlavně Češi) sem píší své pocity a vzkazy. Původně zde byla sklenička, do které se vzkazy dávaly, ale před několika lety byla sklenice nahrazena krabicí se sešitem obyvatelkou Dawsnu paní Alenou Kennedy, které v Dawsonu žije a o život Welzla se zajímá. Není to úžasné?