Vracíme se přes Tok a dále na nultou míli dálnice do Delta Junction, kde je mimo jiné jakási „socha“ komára, kterého jsme si vyfotili, neboť zatím jsme téměř žádného neviděli a to se o Aljašce říká, že by měla mít ve znaku komára a ne orla bělohlavého, kterých už moc není. Ale komárů je zde tolik, že i přes nádhernou přírodu a úžasná zvířata jsou prý důvodem, proč sem mnoho lidí nejezdí. Na Aljašce je i různá překrásná vegetace, fialové „hory“ jsou od (i u nás známé) vrbovky úzkolisté, která tu roste opravdu všude. Navštěvujeme i Národní park Denali, který je považován za jeden z nejkrásnějších, co se týká divoké přírody. Je to nejstarší park Aljašky a rozkládá se pod nejvyšší horou Severní Ameriky Mt. McKinley. Byl vyhlášen na ochranu velkých zvířat, jako jsou medvědi, jeleni karibu, losy, ale i vlků a lišek, které zde dávají „ dobrou noc“ a jdou klidně spát i ve dne (viz foto), najdete zde ledovce, tundru i tajgu. Do parku není povolen vjezd auty, jen autobusem nebo pěšky. Autobus má různé zastávky, kde se dá vystoupit, jít kus pěšky a jinde nastoupit. Měli jsme ale smůlu, v NP hořelo a tak ani výhledy nebyly téměř ádné, zvěř se taky většinou schovala a tak jsme si tuto část cesty moc neužili. Požáry jsou zde velmi časté, hoří i na mnoha místech najednou. V den naší návštěvy jich prý bylo asi 30.