A tak nadešel ten dlouho očekávaný den a my jsme vyrazili vstříc dobrodružství, vyjeli jsme do Norska. Teda vyjeli, nejprve jen na stanoviště autobusu, kde nastupovali ostatní účastníci zájezdu. Neměli jsme tenkrát žádnou navigaci GPS, která by nás dovedla na místo určení, ale jenom mapu od cestovky s vyznačením trasy. Zkuste si ale zapamatovat názvy měst a obcí přes které máte přejíždět…. V Německu to ještě jde, i v Dánsku ale v Norsku? Než přečtete název obce, tak jste o pár kilometrů dál nebo musíte zastavit a porovnávat s mapou.Proto jsme se domluvili s řidičem českého autobusu, který cestoval shodou okolností také do našeho cíle, že pojedeme za ním a on nám bude dělat lodivoda. Byl to ale nadlidský úkol sledovat ho v hustém povozu a neztratit z dohledu. Zapomněli jsme totiž, že on tuto trasu jezdí dvakrát týdně a zná ji snad i poslepu. Ve dne to na našich silnicích ještě šlo, ale noční průjezd Hamburkem se stal hororovou záležitostí. Ještě že policie byla někde jinde, jinak jsme se za dopravní přestupky nedoplatili. Z města jsme nic neviděli a jeho prohlídku jsme nechali až na zpáteční cestu.Vše však šťastně dopadlo a my po 12 hodinách mnohdy dost krkolomné jízdy dorazili na parkoviště v dánském přístavu Frederikshavn. Odtud jsme pokračovali trajektem do norského Osla. Místo pro zaparkování na lodi, to byla plocha čtyřikrát větší než u našich velkých nákupních center, ale mezi auty pobíhali organizátoři, kteří řadili přijíždějící vozidla do jednotlivých pruhů. Zvlášť autobusy, mikrobusy, osobní auta a bylo vidět, že jsou v tom opravdovými mistry. Až v průběhu plavby jsme se dozvěděli, že je to kvůli vyvážení lodi. Seděli jsme v autě a přemítali, za jak dlouho asi na nás přijde řada, když v tom se u jednoho přístavního domu otevřela stěna a všechno začalo najíždět dovnitř. To jsme teprve koukali, my suchozemci, vždyť to byl trajekt a byl třikrát větší než přístavní budova. Než jsme se rozkoukali a přestali divit, bylo parkoviště prázdné, záď se zavřela, na můstku zahoukali a jelo se. Žádné zdržování. Opravdu bylo vidět, že s dopravou po moři mají velké zkušenosti. Těch několik set lidí uvnitř, si muselo vystoupit z auta, vzít si své věci, dojít ani nevím na kolikátou palubu do recepce, předložit lodní lístky (zakoupené doma), vzít si klíč od kajuty a ubytovat se. Vše ale probíhalo v klidu, s úsměvem, bez hádání a strkanic. Prostě pohoda. My jsme ale nechtěli o nic přijít. Naházeli jsme věci do kajuty a hurá na horní palubu, aby nám z toho odjezdu z přístavu nic neuteklo. Bylo to nádherné. Pro toho, kdo se plavil nanejvýš lodí po jedné z našich přehrad něco nepředstavitelného. Přístav ale za chvíli zmizel z dohledu a koukejte v noci na moře….Prošli jsme několika palubami, prohlédli obchody, zábavní podniky a těšili se po té cestě na sprchu, odpočinek a trochu spánku, než asi po dvanácti hodinách dorazíme do přístavu v Oslo.