To co nás vzbudilo, byla změna monotónního chodu lodního motoru trajektu. V rychlosti jsme dokončili ranní hygienu a hurá na palubu, abychom nezmeškali příjezd do přístavu. Pevninu jsme viděli, loď jela velice pomalu a na břehu se dal rozeznat každý detail, jak jsme byli blízko, ale přístav nikde. Ten jsme uviděli teprve po další hodině pomalé, skoro by se dalo říct krkolomné jízdy obrovského kolosu trajektu úzkým průlivem, na jehož konci leží teprve Oslo.Pak už šlo všechno stejně rychle jako při nalodění. Proudy aut směřovaly do města, kde vše sledovali norští celníci. Ale ti si vybírali asi jen podezřelá auta a dělali u nich kontrolu. Protože, i když je pohyb mezi státy bezcelní, oni kontrolují množství alkoholu dováženého do Norska, kde je částečná prohibice. Množství přiváženého alkoholu je dost přísně kontrolováno, s velkými pokutami za překročení limitu.To se nás ale netýkalo a tak autobus i naše auto vyrazilo jednou z hlavních dopravních tepen z Osla směrem na Trondheim. Čekalo nás tedy ještě asi 600 km cesty do cíle. Konečně jsme měli možnost pozorovat překrásnou norskou krajinu, která plynula za okny našeho automobilu. Malebná čistá údolí i vysoké hory tyčící se nad námi, jejichž vrcholky se ztrácely v mracích, nebo je lemovaly jako nadýchané prstence. Z každého kopce zurčely malé potůčky vody, vytvářející na příkrých svazích nesčetné vodopády. Tato scenérie se vlastně střídala po celou cestu. Občas se objevila zastrčená vesnička, nebo města jako je Hamar, nebo Lillehammer, známé z tamější zimní olympiády. Po pár krátkých přestávkách na odpočinek, kdy se řidiči autobusu i my střídali po třech hodinách za volantem, jsme před Trondheimem odbočili k pobřeží a večer přijeli do rybářského kempu v oblasti Hitry. Byla již částečná tma, takže jsme viděli pouze okolí obytných chatiček a společenské budovy, krásně zasazené do okolní přírody. Autobus, ten se vůbec nezdržoval. Jen vyměnil výletníky, řidiči se trochu občerstvili a vyrazili na zpáteční cestu směr Praha.Nám tedy nezbylo nic jiného, než se ubytovat, pořádně si odpočnout po dlouhé cestě a těšit se na druhý den, až vyjedeme na dlouho očekávané a vysněné moře.