Po večeru plného rad, jsme se sešli v loděnici, vybaveni vším, co nám bylo doporučeno. Proběhla nezbytná kontrola motoru, paliva i lodě a vyrážíme na plavbu. Jak nás informovala druhá posádka, pojedeme asi hodinu na jejich oblíbené loňské loviště. Taky ano. Po necelé hodině jízdy, se před námi objevil krásný široký fjord, s mnoha zálivy a ostrůvky. Krásný by byl, kdyby cestou nezačaly opět z už tak zamračené oblohy, padat proudy deště. Už jsme tady na severu třetí den a ještě jsme neviděli sluníčko. Zabezpečili jsme sebe i všechno ostatní proti promočení, když se ozvalo: ,,Tak tady to zkoušejte, jak jsme vám včera říkali‘‘ zavolala na nás druhá posádka a poodjela kus dál. Začali jsme vybalovat naše náčiní a honem, honem, už aby byly první úlovky, když nás včera tak navnadili a my byli hrozně nedočkavý.Úlovky byly, ale nic slavného. Ještě ke všemu jsme narazili asi na rybí školku a i ta byla za chvíli pryč. Po třech hodinách marného přejíždění, zastavujeme u druhé lodi abychom zjistili, jak se jim vede, ale byli na tom stejně. Asi těm rybám také vadí to mizerné počasí, jako nám. Zkusíme vyjet na větší hloubku.Půl hodiny plavby, dvě hodiny marného snažení a zase nic. Jen pár podměrečných dorostenců. Promočení a prokřehlí všichni usuzujeme, že toho pro dnešek už necháme a jedem zpátky. Zeptáme se ostatních účastníků, jak dopadli oni. Mimo to byl na třetí den objednaný pro zájemce velký rybářský kutr, který nás zaveze na otevřené moře. Sice nás to stálo každého nějakou tu norskou korunu navíc ale se zkušeným kapitánem a lodí vybavenou GPS a echolotem, nemůžeme přijet s nepořízenou. ,,Tak zase zítra‘‘ pozdravili jsme ostatní a všichni rychle do tepla a odpočnout. Nikdy bych nevěřil, že v červnu může být takovéto počasí. Ale tady na severu asi ano. Teď už to víme i my začátečníci.