Ráno, už všech pětadvacet natěšených rybářů, bylo připraveno na cestě do kempu, až přijedou mikrobusy a dopraví nás k přístavišti. Zde čekala rybářská loď jednoho z domorodců, se kterou vyplujeme lovit na otevřené moře. Všichni navlečeni do nepromokavých kabátů a kalhot, protože podle instrukcí kapitána, nebylo na moři počasí zrovna moc příznivé. Ale zvládli jsme odjezd z kempu i nalodění a čekalo nás hodinu a půl jízdy na loviště. Hlavně, že přestalo pršet. Sice foukal dost silný a studený vítr, ale je to lepší, než neustálé proudy vody ze shora.Plavba po fjordech ještě šla, ale jak jsme se blížili k výjezdu na moře, začalo to s lodí pěkně houpat. Každý si posedal, kam mohl a zabýval se přípravou své výzbroje. Ta je totiž úplně jiná. Chytá se na hloubce okolo 100m a tak musí být trochu pevnější než na přívlač. Pilkrování, jak se tomuto způsobu lovu říká, spočívá v tom, že na konci šňůry je 500 – 750g závaží a nad ním 6 – 8 háčků většinou s umělou nástrahou. Toto vše se spouští a vytahuje z takovéto hloubky. Zkuste to dělat celý den a večer se divíte, od čeho vás bolí ruce.Při výjezdu dál na moře, nás čekalo příjemné překvapení. Vysvitlo krásně sluníčko, vítr se utišil a lodí to jen jemně pohupovalo. To už jsme byli ale na prvním lovišti, které kapitán našel pomocí GPS, zapnul echolot, aby se podíval, kde jsou pod námi ryby, pustil autopilota a krátkým zahoukáním dává všem znamení, že můžeme chytat. No, bez zmatku se to neobešlo. Každý na svém kousku místa boku lodi a hup, už jdou Pilkry ke dnu. Mnozí zapomněli, že v taková hloubce existují spodní proudy a tak nebyla noze o tři až čtyři zamotané šňůry dohromady. V takových chvílích padala docela ostřejší a hrubší slova. Ono není divu. Každé rozmotávání je velké zdržení a zatím co ostatní tahají z vody své první úlovky, oni už na tomto stanovišti nemají šanci si zachytat. Jakmile rybí hejno odplave, kapitán dvakrát zahouká, což je signál k vytažení prutů a jede se na další loviště.Teď byla teprve možnost, podívat se po ostatních a jejich úlovcích. Většina, tak jako já, měla jen menší Kelery. Tak velikosti větších makrel. Akorát jednomu se poved kapitální úlovek v podobě šestikilové tresky. Tak to šlo vlastně celý den. Ty velké úlovky byly jen ojedinělé, ale zato menších ryb měl každý skoro celou přepravku. Proti očekávání sice nic moc, alespoň něco. Hlavně, že nejedeme s prázdnou domů. Po příjezdu do přístavu nás čekalo ještě skoro dvouhodinové čištění, porcování a zamražení ryb. Toho večera jsme šli spát už s trochu lepším pocitem, ale nevěděli jsme, co podnikneme v dalších dnech. Do Norska jsme přeci jenom přijeli za rybářskými zážitky.