"Štědrý den býval dříve, podle lidové víry, nejvhodnějším dnem pro provádění různých lidových zvyků. Ty by se daly rozdělit do tří skupin: zákazy, věštění budoucnosti a pověry k zajištění plodnosti a hojnosti. Vánoční zvyky Od 18. století si lidé již vánočky pečou sami doma. Po štědrovečerní večeři se rozkrájela nedojedená vánočka a rozdělila se mezi dobytek, aby byl zdravý. Pokud vánočka byla natržená nebo připálená, znamenalo to v roce příštím nezdar. Rybí šupinkaTento zvyk se začal držet až v době, kdy se na štědrovečerním stole objevoval smažený kapr. Šupina se dávala pod talíř a měla zaručit štěstí a bohatství v novém roce. Vánoční koledyKoledníci se převlečeni do masek vydali obcházet domy, zpívali písně a za to dostávali dárky, koledovat se chodilo od Štědrého dne do Tří králů. BetlémyNa konci 18. století přestaly být betlémy jen doménou kostelů, ale přestěhovaly se i do domácností. Základní Betlém se skládal z betlémské jeskyně, jesliček s malým Ježíškem, Marií a Josefem, dále se přidávali vůl, pastýř s ovečkami a tři mudrci. Materiály určené pro výrobu betlémů byly různé, od papírových přes slaměné, až po ručně vyřezávané ze dřeva. JmelíNosí štěstí tomu, kdo pod ním projde a tomu kdo je jím obdarován. Kdo si jej koupí sám pro sebe, tomu štěstí nepřinese. Štědrovečerní kaprSmažený kapr, bramborový salát a rybí polévka, to je dnes klasická štědrovečerní večeře v Čechách. Kapr se začal objevovat na štědrovečerním stole až od počátku 19. století. ZákazyNejčastěji se zákazy vázaly k svátku sv. Lucie, ke Štědrému dni, ke dni Mláďátek a Tří králů. Některé z nich prokazují zjevnou souvislost s uctíváním duší zemřelých. Zákaz zametat během Štědrého večera vycházel z přesvědčení, že zametáním by mohly být zraněny duše zemřelých předků, které by se později mohly mstít. Stejný důvod měl i zákaz zvedání spadlých předmětů, bílení stěn, mletí obilí, tlučení plodin, vylévání vody na dvůr, prudké vstávání od stolu (přetrvalo do dnešních dnů) a vynášení popela. Zákazy některých pracovních činností - například předení, navíjení, tkaní, pletení, vázání, šití, mlácení - měly také původ v obavách z ublížení zemřelým duším. Pomstou by byla neúroda lnu, konopí či obilí. Na Mláďátka (28. 12.) se nesmělo prát, protože by byly pradleny celý rok ucourané, taktéž i dobytek a ještě by i kulhal. Také se věřilo, že se pere v krvi zavražděných neviňátek a matka by i se svými dětmi byla nešťastná. Šít se nesmělo, protože by se vypíchaly dětem oči, a kdyby hospodyně vstala od štědrovečerní večeře, neseděly by slepice na vejcích. Štědrý den byl vůbec velmi svázán nejrůznějšími zákazy - nesmělo se nic kupovat, prodávat, půjčovat, kýchat nebo sedět naproti dveřím. Nikdo na sebe nechtěl přivolat neštěstí, pohromu, neúrodu nebo zlobu duchů. Věštění osuduVěštění osudu vždy lidi přitahovalo. Zdánlivě mrtvá větvička v teple a vodě obrazila a nasadila květy. Větvičce se říká ""barborka"", protože by měla být uříznuta v den svátku sv. Barbory. Většinou pochází z ovocného stromu. Někdy jich děvčata uřízla víc a pojmenovala je jmény chlapců a ta, která vykvetla nejdříve, měla symbolizovat budoucího ženicha. Šance na vdávání v sobě nesly i jiné pověry - třesení keřem či plotem mělo odhalit, ze kterého směru bude ženich pocházet. Říkalo se při tom: ""Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes."" Pouštění lodiček bylo další tradicí, při které se věští budoucnost. Do mísy s vodou se opatrně dají skořápky ořechů, do kterých se nakape vosk, a připevní se malá svíčka, která se zapálí. Lodičky se nechají plout po vodě, ten komu dopluje doprostřed, se vydá do světa. Ten komu zůstane u břehu zůstane doma. Komu vydrží lodička nejdéle plout a neuhasne, ten bude mít dlouhý a šťastný život. Lití olova - do vody se lilo rozžhavené olovo a ze vzniklého ztuhlého tvaru se věštily události pro další rok. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, majetek. Zajištění plodnosti a hojnostiZe štědrovečerní večeře se do země a pod stromy zakopávaly jako obětiny zbytky jídla. Nezapomínalo se ani na domácí zvířata - krávy dostávaly pečivo z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, aby dobře dojily. Na včelí úl hospodář zaklepal, aby se včely dožily jara. Drůbež nepřišla zkrátka - slepice dostávaly směs pšenice, hrachu a ječmene, aby dobře nesly. Kohoutovi a houserovi se dával česnek, aby byli odvážní a zdraví. Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Také vykuřování kadidlem v kostele a následné pálení františků doma jsou očistné rituály. Zvyků, pověr a pranostik je tolik, že ani není možné, je zde všechny zmínit. "