Ambulantní neurolog
Dopravní zdravotnictví a.s.
Italská 560/37,
Praha 2, PSČ 121 43

Pane doktore, pracujete jako neurochirurg. Můžete nám – laikům – vaši profesi více přiblížit?
Více jak 35 let pracuji jako neurolog, což je lékařský obor, který se zabývá onemocněními a úrazy mozku, míchy a periferních nervů. Prakticky celou dobu, 32 let, jsem pracoval v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, postupně nejprve jako sekundární lékař, zástupce primáře oddělení, od r.1996 jako primář oddělení a posléze jako Hlavní neurolog Armády ČR. Po dosažení vojenského důchodového věku jsem odešel z funkce, z armády a i z nemocnice.

Poodhalte prosím trošku své dětství… Chtěl jste už v raném věku být lékařem? Případně co rozhodlo, že jste se jím stal?
V době dětství a dospívání jsem žil sportem a hudbou. Určitě jsem nebyl vzorný student, pro kterého by medicína byla logickým pokračováním studia. Na gymnáziu se mně zalíbila biochemie, a protože jsem pochyboval o vlastní vůli pravidelně studovat, přihlásil jsem se na vojenskou větev studia medicíny v Hradci Králové s představou, že mě ke studiu donutí. Podařilo se a v r.1975 jsem úspěšně promoval.

Specializujete se na problematiku cévních mozkových příhod. Co je nejdůležitější pro záchranu člověka s CMP?
Téměř 30 let jsem se specializoval na problematiku akutní medicíny, akutní neurologie, zabýval jsem se problematikou cévních mozkových příhod a mozkových úrazů. Jednoznačně se prokazuje, že rozhodujícím faktorem k záchraně nemocného, resp. zraněného je čas, tzv. „zlatá hodinka“; u mozkových příhod „zlaté 3 hodiny“ od vzniku prvních příznaků nemoci. Jedině při zachování tohoto časového limitu dáváme nemocnému reálnou šanci na zlepšení nebo i úpravu poškozených mozkových funkcí.

Je před mrtvicí nějaká prevence (například vhodné jídlo apod.)?
Existují tzv. ovlivnitelné rizikové faktory mozkové příhody, a to je vysoký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu, cukrovka a další. Jestliže tyto faktory potlačíme, uděláme maximum pro snížení rizika onemocnění.

Můžete nám sdělit, zda se dá cévní příhoda laicky včas poznat?
Protože o úspěšnosti léčby rozhoduje čas, je nesmírně důležité, aby nemocný, resp. jeho okolí znali nejčastější rané projevy onemocnění. Patří sem prakticky jakákoli náhlá porucha funkce: porucha zraku na jedno oko, porucha hybnosti, porucha řeči, porucha citlivosti, porucha orientace apod.

Jak jste řekl, byl jste i hlavní neurolog Armády ČR. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Jako vojenský lékař jsem působil 33 let a ve funkci primáře oddělení Ústřední vojenské nemocnice jsem dosáhl vojenské hodnosti plukovníka. Své profesi, resp. nemocným jsem věnoval maximum úsilí. To mohu říci s naprosto čistým svědomím. U sebe i u svých podřízených jsem preferoval řád, pořádek, rozhodnost a umět vzít na sebe zodpovědnost za svoji práci, za její kvalitu. O to větší změnou byl pro mě přechod do civilu.

Zabýváte se i přednáškovou a publikační činností…
Přednáškové a publikační činnosti jsem se věnoval hlavně v době působení v nemocnici. Nyní už tolik v praxi nepřicházím do kontaktu se světovými novinkami. A psát nebo přednášet kompiláty abstrak sestudovaných na internetu mě neláká.

A vedle toho jste i soudní znalec…
Jako soudní znalec nepracuji „na plný plyn“. Případů, které ročně posuzuji, není mnoho. Ale byl jsem nucen aspoň do určité míry prostudovat medicínské právo. Určitě bude narůstat sporů mezi lékaři, nemocnicemi a pacienty. Pravda bývá střídavě na obou stranách, ne vždy lze zabránit určitým komplikacím léčby. Této problematice se chci věnovat více, vedou mě k tomu zkušenosti, které jsem za dlouhou praxi nabyl.

Vaše práce je bezesporu velmi náročná. Zbývá Vám také dostatek času na odpočinek – a jakým způsobem relaxujete?
Když jsem pracoval v nemocnici, moc času na odpočinek nebylo. I jako primář jsem sloužil 5 až 7 nočních služeb, po nichž se nechodilo domů, ale po kterých následoval běžný pracovní den. A víkendové služby! Do práce jsem šel v pátek a domů až v pondělí odpoledne. Medicína nemá pracovní dobu od - do, byť v současnosti je už situace jiná. I já již mám volného času mnohem více. A ten věnuji sportu a práci se dřevem. Dřevo přece tak krásně voní!

Máte v oblibě nějakou naší či světovou literaturu?
Nemohu říci, že mám vyloženě oblíbeného autora. V knihovně mám nyní kompletní soubor knížek Robina Cooka, který píše hodně z lékařského prostředí. V poslední době čtu knížky Roberta Kiyosakiho. Zjistil jsem, že moje „finanční inteligence“ se „blížila nule“. Dříve jsem ani nevěděl, jaký mám měsíční plat - důležitá byla vlastní práce. Postupem času se ze mne stával stále větší odborník, ale na čím dál užší medicínské téma. Nejdříve jsem „něco věděl“ o medicíně, později už jen o neurologii, potom jen o akutní neurologii a nakonec „jen“ o mozkových příhodách. A to není o penězích. Na tom nemůžete zbohatnout. A potom, když jsem končil??? Už jsem nebyl zcela připraven na obecnou neurologii, takže plno běžných věcí se opět učím. Bohužel jsme v České republice, kde není finančně ani sociálně postaráno o odborníky, kteří pracovali pro stát. A tak se díky knížkám pana Kiyosakiho vzdělávám a snažím se zajistit na stáří sám.

Našel jste si mezi kolegy doktory i své kamarády?
Samozřejmě, že člověk má i ve své profesi kamarády. I když nyní jsou jiné podmínky, medicína vyžaduje týmovou práci. Trochu se o toto obávám. Navíc úcta ke starším kolegům, k jejich zkušenostem, které nelze načíst na internetu, se vytrácí. Škoda.

Chováte nějakého čtyřnohého domácího mazlíčka?
Měl jsem psa, respektive byl to pes dcery, ale nyní ne. Mám už zkušenost - vím, jak velkou péči pes vyžaduje.

Kdybyste mohl v životě (svém nebo ostatních) něco změnit, co by to bylo?
Ve svém životě bych nejspíše nic neměnil.

Prozraďte nám, zda máte svoje velké přání…
Moje přání? Mám rád dřevo. Přál bych si prožívat důchodový věk v dřevěném srubu a ne v pražském bytě. Rád pracuji fyzicky.

Z čeho máte největší radost?
Radost mám z práce, kterou jsem vykonal. Věřím, že jsem pomohl mnoha pacientům

A naopak – které věci Vás často štvou?
Jsem ve věku, kdy by muž měl brzdit stresy - tak o to usiluji. Samozřejmě, že si některé věci zbytečně připouštím, ale snažím se o opak. Spíše chci být unaven fyzicky, např. ze sportu.

Řídíte se v životě některým heslem?
Až možná v posledním 1 až 2 letech přebírám heslo kamaráda: „ to nejlepší hned“; už není na co čekat. Člověk si má udělat radost. Dosud jsem více myslel na ty druhé než na sebe.

Co byste vzkázal všem těm, kdož se chtějí dát na medicínskou dráhu?
Medicína, když se dělá doopravdy, je řehole. Ale je to krásné povolání. Jiné bych dělat nechtěl.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Vám i nadále daří.