Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak je to s přecitlivělostí sluchu. Naše malá nesnáší zvuk vysavače a mixéru, takže já nemůžu luxovat, dokud manžel nejde s malou třeba ven - jinak začne hrozně křičet. Taky nesnáší křik. Máme diagnostikovaný dětský autismus. Prý se takové věci dají trénovat? Připadá mi to jako trápení, nevím, jestli to mám zkoušet ...

Díky za odpověď

Z.

Dobrý den,

Mám syna je mu nyní 14 měsíců, ovšem narodil se předčasně v 31. týdnu těhotenství, takže nyní dle korigovaného věku je 12 měsíční. V poslední době mám trochu obavy, zdali mentální vývoj mého syna je v pořádku. Přijde mi, že na jeden rok toho moc neumí, zvláště ukazování u něho vůbec nepozoruji v jakékoli formě. Oční kontakt mi přijde dobrý, směje se na mě, schovává se, když odejdu z místnosti leze za mnou, pokud třeba jdu do jiné místnosti a přibouchnou se dveře, tak na ně bouchá a pláče. Mám ale pocit, že když na něj mluvím vůbec mi nerozumí, pokud na něco ukazuji nedívá se tam, neukáže na tátu, babičku, nemává na rozloučenou. Co se týče verbálního vyjadřování, nepoužívá žádná slovo, jen žvatlání ... zatím beze smyslu. Občas napodobí zvuky zvířátek, ale velice zřídka. Dětské hry jako paci paci, jak jsi veliký a podobně opakuji stále dokola, ale marně. Jinak s hračkami si hraje pěkně, mám pocit, že chápe co s nimi má dělat, ve hře je velmi samostatný...zdá se mi, že ale příliš roztěkaný, dlouho u jedné nevydrží, často máme problém zaujmout jeho pozornost, chvíli moc neposedí.

Motorický vývoj je dle neurologa v normě ... obchází nábytek, leze, sedí, zatím sám nechodí.

Prosím o tedy o radu, zdali se mám znepokojovat a vyhledat odborníka....zvláště když je zde rizikový faktor nedonošenosti. Velice děkuji za odpověď s uctivým pozdravem a přáním pěkného dne

J.

Dobrý den, zajímalo by mě co znamená, když si autista zakrývá oči rukou a něco si přitom povídá (např. při hře). To občas dělá náš synek, který zatím nemluví.

Děkuji Č.

Dobrý den Michale,

již několikrát jsme spolu komunikovali na jiných stránkách, vždy jsi mi dobře poradil. Chtěla jsem se zeptat, nebo spíš se poradit jak reagovat v situaci, kdy můj syn (středně funkční atypický autismus) nezdraví. Ve školce, každý den ráno, připomínáme pozdrav. Nevím, jak mám reagovat, když třeba přijdeme do obchodu a prodavačka ho pozdraví a teď očekává odpověď a Venda nic a já ho začnu kárat - Vendo pozdrav, víš, že je to slušnost a no tak pěkně pozdrav. Někdy se mi povede ho přemluvit a někdy, když se mu dotyčný nelíbí, tak ho totálně ignoruje, otočí se a dívá se jinam a když mluví, dělá jako by tam nebyl. Vadí mi ty řeči jako - no ten je teda vychovanej!!! Ale pořád ho učím, zdravit, prosit, děkovat, ale pořád to zapomíná ... to mu bude v červenci 7let.

Proč je pro něj pozdrav tak těžká věc, udělala jsem já někde chybu?

Dobrý den,

máme malého skvělého prcka, který 14.2. oslaví 2 ročky. Je předčasně narozen o tři týdny, odjakživa byl milý, usměvavý, kontaktní. Dokonce žvatlal, mával, měl i dobrý start na nočník, ovšem od jisté doby se „sekl“ a přestal vše dělat ... Naopak začal hodně malovat, poskakovat při chůzi po jedné, chodit po špičkách (jakoby dodupává/pajdá na jednu nohu, druhou se snaží na špičky). Občas se taky zvedne a hned chodí po patách, nechce nic dělat společně, ani se mnou ani s manželem. Rád si sám prohlíží (zejména knížky, ovšem nenechá si do prohlížení zasahovat a třeba ukazovat co je co), taky je pro něj velká zábava vysypat kostky a dávat je zpět. Zkoušeli jsme nekolikrát stavět komíny, jeho ovšem zajímá pouze spojování jednotlivých kostek. Je ale pravda, že si rád staví komíny a různé tvary napřiklad z jogurtu než sklidím nákup, rád řadí věci do řady. V poslední době špatně snáší čekárny, dělá lotkouvé tělo i při svlékání bundy, ale nákupy mu problém nečiní. Už si připadám, že jsem hysterická, snažila jsem se to zmínit před dětskou lékařkou v létě, ale vysvětlila to jako trucování ... jenže se nic nezlepšilo ... nedávno začal „dadada“ „tatata“ (jinak se vesměs vyjadřuje takovým vrčením, chrčením – říkáme tomu soukromě trollí řeč), ovšem kdyz po něm chci zopakovat „máma“ nebo „táta“, tak se buď otočí nebo uteče, v horšim případě sebou flákne o zem a vzteká se – tento scénář často následuje v případě, že není po jeho

... Také je hodně fixován na své medvědy, ale rád se tulí i s námi. Na druhou stranu je rád v dětských centrech, sem tam i sám vyvine kontakt s jiným dítkem, ovšem musí on sám, v opačném případě se staví do mírného útoku. Oční kontakt mu také problém nedělá, dá pusinku i babičkám, které vidí málo, občas i zamává atd. Už nevím jak dál, ve čtvrtek jdeme na neurologii a potom na schůzku k pediatričce. Pokud byste mi mohli poradit nebo mi mou obavu vyvrátit, připadně v tom vidíte nějaký jiný syndrom, tak prosím sem s informacemi.

Predem moc dekuji!!!

P. S. Mame strach z různych diagnóz, ovšem je možné, že máme doma jen malého vzteklouna ...