Může to na první pohled vypadat tak, že cvičení nemá až takový smysl. Ve skutečnosti ale hraje cvičení v životě vozíčkáře velmi důležitou roli. Výrazně podporuje celkové zdraví a míru fyzické kondice. Vozíčkáři, kteří pravidelně cvičí, vedou aktivnější, spokojenější život včetně sexuálního, mají méně bolestí a také je u nich menší riziko deprese. Když se budete věnovat vhodnému cvičení, posílíte tím důležité svalové skupiny a budete mít více síly a energie. Zvládnete potom více věcí, které rád děláte. Již samotné cvičení vám může přinést potěšení, a to jak léčebné s asistencí fyzioterapeuta, tak rekreační jako plavání, stolní tenis či různé outdoorové sporty. Také může pomoci uvolnit napětí, které se hromadí v každodenním životě. Doporučovala bych vám si stanovit krátkodobé i dlouhodobé cíle. Je důležité, aby byly konkrétní, pro vás dosažitelné (středně těžké) a měřitelné. Krátkodobým cílem může být např. ´za dva týdny zvládnu dvě série konkrétního posilovacího cviku na ruce a budu schopen si udržet tepovou frekvenci v normě´. Dlouhodobým cílem pak může být například ´bez asistence se na vozíku dopravím do oblíbené restaurace v okolí a nebudu tímto přesunem vyčerpán´. Odměnou vám nebude pouze příležitost vychutnat si dobré jídlo, ale také pocit dobře zvládnutého úkolu, pocit, že jste něco dokázal, že cvičení funguje. Dá vám to chuť stanovit si nový cíl. Posílí to vaše sebevědomí. Můžete namítnout, že to nic není, že to je zanedbatelné. Tyto úspěchy se ale postupně sčítají . . . Dosud jsem se ještě nezmínila o důležitém aspektu cvičení/sportu – může totiž pro vás být příležitostí potkat nové lidi a/nebo udržovat a rozvíjet již existující přátelství. S přáteli se můžete podělit o své zážitky, radost, úspěchy i neúspěchy, navzájem se povzbuzovat k cvičení a předávat si informace a nápady. Pokud máte pocit, že nemá smysl téměř vůbec nic a nemůžete si vzpomenout, kdy vás naposledy něco potěšilo či bavilo, může se také jednat o známky deprese. V tom případě je nutné vyhledat lékaře a možnou depresi léčit.