Milý Ondro, domnívám se, že každý pacient s poruchou močení musí přesně vědět, proč provádí intermitentní katetrizaci a co je jejím cílem. Váš dotaz mne proto velmi potěšil.
Míšní centrum, které řídí činnost močového měchýře, je v lumbální míše. Jeho aktivita a spolu s tím aktivita močového měchýře je tlumena drahami, které vycházejí z mozku. Při přerušení míchy dojde
u většiny pacientů k přerušení těchto tlumivých drah a močový měchýř je tak odtlumen a má tendenci se svírat častěji a větší sílou než za normálních okolností. Navíc dochází i k přerušení nervových drah, které uvolňují močové svěrače. Močový měchýř tak pracuje proti jejich síle. Aby se vyprázdnil, musí vyvinout sílu větší než je síla svěračů. Tímto pravidelným „cvičením“ močový měchýř sílí, podobně jako sportovec – kulturista, který chodí do posilovny. Zesílení močového měchýře vede k dalšímu zvýšení tlaku vněm a nakonec ke zničení chlopně, která je mezi močovodem a močovým měchýřem. Začne tak docházet ke zpětnému toku moči do ledvin pod tlakem, na který ledviny nejsou přizpůsobeny a dochází k jejich zničení.
Hlavním cílem intermitentní katétrizace je odstranění překážky, kterou tvoří svěrače při vyprázdnění močového měchýře tak, aby močový měchýř nemusel pracovat proti jejich odporu a tím „neposiloval“ a nezvyšoval tak dále tlak který je schopen dosáhnout. Z toho plyne, že spontánní močení a pouhé docévkování rezidua ke snižování tlaku nevede a je ve většině případů nesmyslné. Aby intermitentní katetrizace měla léčebný smysl, je třeba katétr zavést ještě před vzestupem tlaku v močovém měchýři či případným únikem moči. Pouze u menšího množství pacientů je tím správným signálem pro cévkování pocit nucení na močení. Většinou je tento pocit již provázen vzestupem tlaku a tím nežádoucím „trénováním“ měchýře. Správný objem, při kterém je třeba se vycévkovat Vám nejlépe určí urodynamické vyšetření, při kterém by Vám měl vyšetřující lékař, specialista neurourolog , říct, kdy je ten správný moment pro cévkování. Vy si musíte zapamatovat, jaký pocit jste při tom měl, respektive jaké příznaky (naježení chlupů, tlak v podbřišku, zvýšení spasticity …) ono správné naplnění močového měchýře provázelo. U někoho se tyto příznaky dají vypozorovat, u jiného ne. V tom případě je nutné řídit se zkušeností, tzn. zavést pravidelný režim příjmu tekutin i stravy a při něm začít nejprve s cévkováním v pravidelných časových intervalech a zapisovat vycévkovaná množství. Pokud množství odpovídají tomu, co stanovilo urodynamické vyšetření, není třeba intervaly měnit. Pokud v daném intervalu je množství moče větší pak je v daném období dne nutno cévkovat častěji, pokud je naopak množství menší je možno interval prodloužit.
Pokud je cévkování prováděno tak, jak je uvedeno výše, nedochází ke zvyšování tlaku v močovém měchýři a naopak i bez léků dochází postupně k úpravě tlaku v močovém měchýři k hodnotám nižším,než je kritických 40 cm H20. Močový měchýř pak postupně snese i větší náplň bez škodlivého navýšení tlaku.
Shrnuto: Hlavním cílem intermitentní katetrizace je umožnění odchodu moči z močového měchýře bez navýšení tlaku. Docévkování rezidua po spontánním vymočení cílem není a je do značné míry nesmyslné, protože neodstraní nutnost navýšení tlaku v močovém měchýři. Odstranění nutnosti nosit plenu je příjemným důsledkem odstranění úniků moči při správném provádění intermitentní
katetrizace, nikoli jejím hlavním cílem a dochází k ní postupně. Samotná intermitentní katetrizace obvykle nestačí k dostatečnému a hlavně rychlému potlačení zvýšené aktivity močového měchýře, zpravidla je nutné připojit užívání léků, které pomohou rychleji snížit tlak v močovém měchýři na únosnou míru – o nich si povíme příště.